/content/files/images/stranky-hlavicky/skola00.jpg


Příběhy o hodinách

01.02.2019
Škola

V hodině češtiny jsme se pustili do psaní příběhů na základě obrázku v pracovním sešitě. Vznikly velmi zajímavé příběhy, jen si je přečtěte:

 

LÍTAJÍCÍ HODINY (Adriana Šourková)

Byly jednou jedny hodiny, které byly doma. Přiletěl tam pták, který rád učil všechny létat. Tak se hodin zeptal, jestli nechtějí umět létat. A tak hodiny řekly, že by rády uměly létat, ale že prý jsou hodiny a hodiny a hodiny neumí létat. A pták řekl, že každého učí létat a že je to naučí . Ale hodiny řekly, že se bojí. Ale pták hnedka řekl, že je moc opatrný a že se s ním nikdo nikdy nezranil, a hodiny řekly, ať je to teda naučí. Pták hodiny přinesl ven a učil je létat. Když se to naučily, tak byly moc šťastné. A pak létaly samy už navždycky.

 

STOJÍ (Filip Běhal)

Byla jednou jedna křečice jménem Hrýza. A ta našla hodiny. Dala si je na zeď. Chtěla je přetočit, ale hodiny šly pozpátku. Snažila se je zastavit, ale hodiny ne a ne se zastavit. Tak šla za pánem času. Dlouho ho přemlouvala. Ale uposlechl přání. Hrýza šla domů a hodiny šly normalně. A Hrýza šla spát.

 

STOJÍCÍ HODINY (Kryštof Černý)

Kdysi dávno byl hodinář a ten měl 56 hodin. Ale měl jedny hodiny a ty jenom stály a stály. Ale jednou se rozhodl, že je opraví, a tak to zkoušel. Ale ono to nešlo, a proto se koukl na návod a zjistil, že jsou na krásu. Ale on se nevzdával, a tak je měl v autě a jel k majiteli. Řekl ať si je vezmou a oni si je vzali. Úspěšně to všechno dopadlo až do smrti.

 

LÍTAJÍCÍ HODINY (Anežka Bažantová)

Byly jednou jedny hodiny. Ty hodiny stály na okně kluka Ondry. Byly otočeny zády k oknu, ale když Ondra odešel do školy, hodiny se otočily. Koukaly se ven a obdivovaly ptáky, kteří kroužili nad zahradou. Jednoho dne si hodiny povzdechly: "Kéž bychom měly křídla." Druhý den se stal div. Hodiny se vzbudily, aby vzbudiy Ondru, ale co to? Místo ošklivého řinčení se ozval lehoučký cinkot zvonečku. Najednou si všimy ještě něčeho krásnějšího, dva andělíčci, kteří je přetřeli na bílo, a další dva na něj nasypali nádherný zlatý prášek. V tom je jeden andílek vyzval: "Poleť s námi!" Hodiny se podivily: "Jak máme letět, když nemáme křídla?" Vtom si všimly toho nejhezčího. Hodiny totiž měly křídla. Hodiny hned děkovaly andílkům, protože jim vyplnili jejich nejlepší přání. Teď se hodiny prohánějí po nebi a s ptáky hrají na babu. Hodiny ale nezapoměly, co andílkům slíbily, protože každé ráno je nezapomněly vzbudit.

 

Čas (Zuzana Jodasová)

Byl jeden Honza a ten šel s dědečkem do obchodu. V obchodě si vybrali hodiny. Přišli domů, Honza vzal hodiny do ruky. Najednou začaly ručičky chodit pozpátku. Honza vůbec nevěděl, co se staio. Přišel mladý pán. Honza řekl: "Kdo jste?" Pán odpověděl: "Přece tvůj děda." Ale Honza řekl: "Můj děda je starší." Pán se koukl do zrcadla, řekl: "Jak to vypadám?" Najednou začaly hodiny zase jít dobře. Z mladého pána se stal zase děda. Honza byl šťastný, že má zase dědu, i děda byl šťastný.

 

STOJÍ (Lukáš Drška)

Stojím a nudím se a nevím, co mám dělat. Už jsem zvonil o den později. Tr, tr, tr, ráno, ráno, vstávat, vstávat, vstávat! Vybil jsem se. Všichni jsou pryč, mě nemá kdo nabít. No konečně, už jsou doma. Nee, to nejsou oni, to jsou zloději!! Co mám dělat? Co kdybych se snažil zazvonit? Tr, tr, ááá, a mám hotovo! Zloději utekli. Jupí, jsou doma, už mě nabijí.